Okinawa 2026 - Karate-Kobudo Rožnov p. Rad.

S Tomem z Bystřice a Míšou z Hranic se potkáváme alespoň dvakrát do měsíce při společném tréninku využití Kyusho v karate. Občas se k nám přidá David ze Zlína. A s Radkem z Humpolce se potkáváme na akcích naší národní organizace karate. Všech pět nás spojuje jeden cíl. Vystoupit z úzkého tunelu akademického Shotokan karate a přiblížit jej nejen deklarovanému ale i reálnému původnímu pojetí Okinawa Te / To-De. Tedy reálnému sebeobrannému použití. Jakkoliv toto pojetí implementujeme do našeho karate každý trochu jiným způsobem, svým rozdílným pohledem se navzájem také inspirujeme při zachování vzájemného respektu. S přihlédnutím ke stejnému smyslu pro humor se nemohla sejít lepší pětka na naši pouť na Okinawu.

Celé úterý jsme strávili na cestě. Nedlouho po půlnoci jsme se postupně naskládali do Tomova auta a ráno dorazili na Budapešťské letiště. Těsně před polednem jsme vzlétali na jedenácti hodinový let do Šanghaje. Společnost China Eastern Airlines nás cestou dvakrát nakrmila a zbytek cesty jsme každý s různou intenzitou prospali.

Ve středu brzy ráno místního času jsme přistáli na letišti v Šanghaji. Jediný zádrhel při organizaci naší cesty se nakonec ukázal jako další plus. Nad změnami se není třeba hroutit. Je potřeba se adaptovat. Zrušení původního letu ze Šanghaje do Naha nám vytvořil dvaceti devíti hodinovou přestávku na Šanghajském letišti. S pomocí společnosti Sunny Travel a její skvělé průvodkyně Lily jsme absolvovali vynikající devíti hodinový výlet po Šanghaji.  

Navštivili jsme :

Zbylý čas jsme strávili potulováním a podřimováním na letišti. A taky neustálým špičkováním a probíráním smyslů a nesmyslů života.

Ve čtvrtek dopoledne jsme odletěli ze Šanghaje a po poledni přistáli na okinawském letišti v Naha.  

Po vstupních procedůrách jsme se kolem třetí odpoledne dostali na ubytování. I v tomto případě jsme měli velké štěstí. Podařilo se nám sehnat ubytování v soukromém prostorném domečku za cenu, za kterou bychom u nás sehnali stěží malou chatku s palandami a se sociálkami na opačné straně kempu. Tady jsme ale měli k dispozici i malý obyváček, prostornou kuchyni, koupelnu a záchod s vyhřívaným prkénkem a ostřikem „podvozku“ :-D A to vše v naprosto nerušeném soukromí. Navíc s velice milým domácím, který nám bezodkladně vždy poradil či doplnil vybavení kuchyně na základě našich přání.

Po zabydlení jsme k večeru vyšli do nedalekého parku Onoyama po mostě Kita Meji přes řeku Nagado. Kromě šintoiistického klášteru Gokoku Shrine jsme s překvapením narazili i na třípatrový komplex pro tréninky bojových umění Budokan, do kterého je možné bezplatně nahlédnout.  

Příletový den jsme zakončili večeří v malé restauraci Hannari se svižným okinawským majitelem / kuchařem, který kupodivu není výjímečně nadšeným karatistou ale golfistou. A naši společnost doplnila usměvavá a přátelská studentká Nidhi z Nepálu, která si v restauraci přivydělává jako číšnice.

V pátek nás čekal celodenní výlet se senseiem Danem Antonsenem (8.Dan Goju Ryu, Meibukan Dojo) po Naha. Sice přes den střídavě poprchalo ale lehký deštík s velkými průhlednými deštníky nám nijak zvlášť nepřekážel.

Navštívili jsme :

Večer po výletu jsme si zašli na pivko do naší známe restaurace Hannari.

V sobotu dopoledne jsme si vyšli na místní vyhlášené tržiště Makishi. Je zde obrovské množství různých stánků, bufetů a rybí tržiště.

Jako člena organizace International Ryukyu Karate Research Society založené a vedené významným historikem a znalcem bojových umění Hanshi Patrickem McCarthym mne napadlo jej ještě před odletem požádat o návštěvu v jeho okinawském bydlišti s možností jej krátce pozdravit. Ten s naší návštěvou souhlasil a její organizaci svěřil svému blízkému příteli Danu Antonsenovi. V sobotní poledne nás Dan naložil do svého auta a vydali jsme se asi na hodinovou cestu. Z naší návštěvy nakonec nebylo jen krátké zdvořilostní pozdravení ale více než dvou hodinové vykládání nad historií a souvisejícími aspekty okinawského karate, doplněné poznámkami psanými na papírovém obalu dárku, který jsme Patricku McCarthymu přivezli. Na konci naší návštěvy nás ještě pozval do své pracovny v prvním patře. Zde nám vepsal citáty mistrů okinawského To-de v kanji do námi přivezených knih s překlady, kterých je autorem. Tomáš, který od Patricka McCartyho žádnou knihu nevlastní, dokonce obdržel darem jeden výtisk jeho překladu kompilací textů Gichina Funakoshiho – Tanpenshu. Tato návštěva byla pro nás velmi poučným a hlubokým zážitkem.

Po návratu z návštěvy a rychlém občerstvení jsme zamířili do Asato Dojo na sobotní pravidelný trénink sebeobrany s využitím karate No-Gi (bez karate-gi) vedený Jamesem Pankiewiczem (5.Dan Shorin Ryu / Matsubayashi Ryu, Kōdōkan Dojo). Měli jsme možnost procvičit si několik prvků rozšiřujících naše chápání, jakými dalšími způsoby lze využívat techniky karate. Byl to skvělý trénink.

V neděli jsme měli zcela volný den beu předem připraveného plánu. Rozhodli jsme se proto navštívit jedno z významných bojišť druhé světové války Hacksaw Ridge v Urasoe. Místo, které se stalo celosvětově známým také díky válečnému filmu pod réžií Mela Gibsona. Toto místo se nachází nedaleko předposlední zastávky okinawské jednokolejky Yui Rail a přeprava z jižní části ostrova tak byla pro nás jednoduchá. Je to zajímavé místo, ze kterého je výhled do širokého okolí.

Cestou zpět jsme se zastavili na pláži Naminoue, které je někdy využíváno také k tréninkům karate a kobudo. Loni zde rovněž proběhla akce 100 Kata Challenge ke dni výročí vzniku moderního karate 25.října organizovaná Jamesem Pankiewiczem od roku 2013.

Nechtěli jsme nechat jeden den ladem a tak jsme si po večeři zašli společně soukromě zatrénovat do nedalekého Budokanu. Poplatek za soukromé cvičení je opravdu symbolický a činí 160 jenů za dvě hodiny na osobu (cca 22,- Kč). Po tréninku bylo opět potřeba doplnit minerály na pivku v restauraci Hanari.

Pondělní dopoledne jsme věnovali nákupům a praní v prádelně nedalekého nákupního střediska. K večeru jsme trochu pobrouzdali po tržišti Makishi a pak pokračovali dál na tréninky do Asato Dojo. První trénink Matsubayashi Ryu vedl James Pankiewicz a věnovali jsme se základům stylu. Druhý trénink vedl Tatsuya Tamaki (7.Dan Shiroma-Ha Moidi Motobu Ryu). Tento styl pochází z klanu Motobu, aristokratické rodiny ve staré dynastii Šúri beze zbraně i se zbraněmi. Je v mnoha ohledech jiný, než techniky našeho karate. Přesto je zde mnoho prvků, které je možné do našeho karate aplikovat a zabývat se jimi.  

Přestože jsme se z tréninků vrátili až někdy před půlnocí, stejně jsme své zážitky probírali ještě dlouho po té.

V úterý v poledne odcházíme do Asato Dojo na soukromý dvou hodinový trénink Matsubyayshi Ryu s Jamesem Pankiewiczem. Kromě karate se věnujeme chvíli také tréninku s Bó.

Po tréninku zůstáváme v Dojo, posvačíme, povykládáme a spolu s Jamesem odjíždíme k jeho mistrovi Arakaki Toshimitsu (10.Dan, Matsubyayshi Ryu, Kōdōkan Dojo), kde se věnujeme tréninku karate i tréninku s Bó. K našemu překvapení nás hanshi Arakaki zve po tréninku k němu domů, kde nás se svou paní pohostí čajem a koblihou a téměř hodinu si vykládáme. Je to opět velmi silný a srdečný zážitek.

Po návratu do Asato Dojo se loučíme s Jamesem a cestou zpět na ubytování se zastavujeme na Jamesovo doporučení v čínské restauraci Golden Swalow na večeři. Po dlouhé době konečně pro mě větší výběr vegetariánských jídel. Bohužel můj výběr padl na nějakou tradiční pikantní směs s tofu, která byla opravdu hodně, ale hodně ostrá. Jako žiletky ! :-D

Ve středu před polednem jdeme udělat pár stylových fotek na pláž Naminoue. Cestou se chceme zastavit v čínské zahradě Fukushuen ve čtvrti Kume. Bohužel je vždy ve středu zavřená. Strávíme tak příjemnou a zábavnou hodinku focením na pláži.

Kluci si jdou prohlédnout nějaké obchůdky a já jedu jednokolejkou Yui Rail do Fujirima mrknout na neoficiální prodejnu, servis a stavitele motocyklů Harley-Davidson pod názvem D´s Garage. Je neuvěřitelné, že na tak malém ostrově se něco tak specifického uživí.

Cestou zpět na ubytování jsem objevil pobočku americké franšízy Shakey´s Pizza. Za jednotný poplatek, v tomto případě 1.750 Yen (240 Kč), se může člověk nacpat a napojit jak jen dokáže.

Kolem šesté večer odcházíme všichni společně opět do Asato Dojo na jeden trénink Kobudo s Jamesem a druhý trénink Shiroma-Ha Moidi Motobu Ryu s Tatsuya Tamaki.

Na ubytování se dostáváme opět až před půlnocí.

Ve čtvrtek před polednem odcházíme o chvilku dříve do Asato Dojo na soukromý trénink Goju Ryu s Danem Antonsenem. S Michalem si před tréninkem ještě prohlédneme nedalekou zahradu bývalého kláštera Sogenji a kluci se zašli mrknout do blízké karate prodejny Shureido. Po tvrdém dvou hodinovém tréninku Goju Ryu odcházíme na známou prodejní ulici Kokusai Dori plnou restaurací a prodejen, kde si dáváme oběd.

V podvečer odcházíme o něco dříve podívat se konečně znovu do čínské zahrady Fukushuen. A odtud spěcháme na večerní trénink Goju Ryu do domovského dojo Dana Antonsena, které vede známý Akihito Yagi (9.Dan Goju Ryu, Meibukan Dojo). Po náročném tréninku odcházíme s Danem do blízké restaurace, kam po chvíli přijde i Danova paní. Ta nám postupně vybírá zajímává místní jídla, na kterých jsme si náramně pochutnali.

V pátek dopoledne šli Michal s Davidem nakoupit dárky na obchodní ulici Kokusai Dori. My ostatní odpočíváme a děláme si jídlo na oběd.

Po poledni odcházíme pěšky do necelou hodinku vzdáleného města Tomigusuku, kde máme domluvený soukromý trénink Kobudo v Shinbukan Dojo s Hiroshi Akamine (9.Dan Karate/Kobudo) a Dell Hamby (7.Dan Kobudo, Uechi Ryu). Opět se setkáváme s velmi vřelým a otevřeným přístupem a po tréninku si ještě chvíli povídáme s Hamby senseiem.

Při zpáteční cestě jdeme trochu oklikou, abychom navštívili další velký sportovní komplex věnovaný Budo pod názvem Kaikan. Součástí komplexu je také velké muzeum okinawských bojových umění s mnoha starými artefakty. Na návštěvu podzemního námořního muzea je už bohužel pozdě a tak jsme se stavili aspoň na večeři v Shakey´s Pizza a zbytek večera jsme pak strávili v našem obyváčku a mudrujeme.

V sobotu ráno po snídani musíme balit. Já vyrážím na letiště o dvě hoďky dříve, abych stihnul navštívit oficiální zastoupení motocyklů Harley-Davidson, které je cestou na letiště. Bohužel Yui Rail je tak narvaný, že se nedostanu včas ke dvěřím. Musím tak až na letiště, kde si uložím velkou příruční tašku a jedu zpět. Prodejna se nachází u jedné z bran americké vojenské základny, která sousedí s letištěm. Opět je to na tak malý ostrov dost velká dvoupatrová prodejna se solidním výběrem motocyklů i doplňků.

Kolem poledne se potkávám s kluky na letišti, procházíme všemi letištními kontrolami a odlétáme do Šanghaje. Po odpoledním příletu máme zhruba deset hodin času, které trávíme v letištní hale.

V neděli před druhou hodinou ráno dolétáme ze Šanghaje a po dvanácti hodinách letu přistáváme v Budapešti. Díky časovém posunu už v sedm ráno, takže doma jsme po poledni.

(どうもありがとうございました)

Shodli jsme se všichni, že to byl pro nás výjimečný zážitek bez sebemenších zádrhelů, který dalece překonal naše očekávání.

Je z čeho čerpat do dalších let našeho tréninku karate.