Moderní kopy v karate - Karate-Kobudo Rožnov p. Rad.
Hlavní nabídka:
Informace > Články
Moderní kopy karate - Mawashi geri ad.
Úvod.
Při slovním spojení "tradiční karate" mívám takový divný pocit.
Na jednu stranu je vznik karate datován rokem 1936. To není zas tak mnoho let, které by mohly vyvolávat pocit vyplývající ze slova "tradiční". Takový pocit ve mně evokuje spíše původní okinawské Tode-jutsu (To-de) nebo třeba čínské Wushu, mající za sebou několik stovek let historie.
Na druhou stranu, když se podíváme, kam se dostalo "sportovní" karate představované především olympijským WKF, zdá se být slovo tradiční na místě.
Z tohoto striktního historického pohledu neexistují v karate moderní kopy. V karate se ale často odovoláváme právě na původ karate v okinawském To-de. Z tohoto podlehu je pak mnoho kopů karate možné nazvat moderními. I s přihlédnutím k tomu, že se v karate začaly používat dokonce až několik let po roce 1936.
Jedním z vodítek k určení moderních kopů v karate jsou kata. Zjednodušeně by se dalo říci, že kopy, které nejsou obsaženy v kata, jsou kopy moderními.
Jedním z výrazných a velice často používaných moderních kopů je pak mawashi geri. Byť by tu mohlo zcela oprávněně zaznít, že mawashi geri je součástí kata Unsu. Avšak současné, a dalo by se říci moderní, provedení kata Unsu má opět základ v karate, nikoliv To-de. Kata Unsu vychází z původní okinawské kata Unshu, jejíž výukou se proslavil významný okinawský mistr Arakaki Seishō žíjící v letech 1840–1918 (*1). V okinawské kata Unshu však není po mawashi geri japonské kata Unsu ani památky ! Provedení okinawské kata Unshu ukazuje například Patrick McCarthy, kterého je možné považovat za jednoho z největších znalců historie karate i okinawských bojových umění (*2).
Rovněž na fotografiích okinawských mistrů, kteří se snažili přenést To-de do Japonska, neuvídíte mawashi geri. Tedy kop, při kterém dochází k velice výraznému vychýlení pánve a obloukovému kopu směřujícího od pasu výše.
Přestože o tom neexistují přímé písemné záznamy, všeobecně je uznáváno, že okinawské To-de je kombinací čínských bojových umění a původních okinawských umění Okinawa-te. Pokud se podíváme na čínská bojová umění, ani zde není karatistický kop mawashi geri používaný od pasu výše obvyklý. Kopy se zde používaly především na dolní kočentiny pro vychýlení soupeře z rovnováhy, zranění dolních končeti a využivají co nejkratší dráhy (*3).
Historie mawashi geri podle Jesse Enkampa (*4)
Jesse Enkamp má na můj vkus trochu expresivní projev. Nic to ale nemění na tom, že jeho pojetí karate a jeho využití v sebeobraně je mně nanejvýš sympatické a blízké znalostem, kterém jsem poslední dobou získal studiem historie okinawského To-de. Navíc se Jesse netahá informace z rukávu ale zabývá studiem dochovaných historických pramenů a písemných záznamů. Proto se mnohá jeho tvrzení zdají být velice věrohodná.
V jednom ze svých videí (*5) se Jesse věnuje právě historii kopu mawashi geri. Protože někteří z mých přátel neumí vůbec anglicky nebo stejně jako já, dávají spíše přednost psanému textu před videem, vypsal jsem informace z Jesseho videa do tohoto článku. Nejedná se tedy vždy o doslovný překlad. V závorkách pak doplňuji Jesseho text některými svými poznámkami.
"... Jistě všichni známe kopy jako mawashi geri, ushiro geri nebo ura mawashi geri. Žádný z těchto kopů však nebyl v okinawském To-de používán. Pokud se podíváte na jakékoliv fotografie nebo knihy mistrů okinawského To-de (a to včetně Gichina Funakoshiho), neuvidíte na nich žádný kop směřující od pasu výše. V karate je však takových kopů mnoho a na soutěžích jsou hojně používány.
Okinawské To-de bylo zaměřeno výhradně na sebeobranu. Vznikem japonského karate však získalo na větším významu vlastní sebezdokonalování místo sebeobranného využití. Základním kamenem toho přístupu se tak stalo cvičení kata. Japonská asociace bojových umění však vyžadovala, aby se v karate zápasilo také ve dvojicích, stejně jako v Judo nebo Kendo (bližší detaily k tomuto aspektu najdete v mém článku (www.karate-kobudo.cz/obi---historie-v-karate.html). To však s kata nebylo možné. Bunkai, tedy aplikace technik z kata, není typickým zápasem ve dvojici. Navíc jejich přímé použití bylo nebezpečné a někdy až smrtelné. Důsledkem tak bylo vytvoření nového bojového umění, které nebylo totožné s původním okinawským To-de. Jednou z inspirací se tehdy stalo bojové umění evropského kontinentu - Savate nebo-li francouzský box, jehož moderní unifikovaná podoba je známá od počátku 19 století (*6).
Savate je založeno na pouličních bojových technikách používaných na ulicích Paříže a severní Francie. Název je odvozen od bot šlechtických šermířů (Jiné zdroje píší o názvu tehdejších pevných vojenských a námořnických bot, které se podílely na účinnosti prováděných kopů při pouličních šarvátkách. I tento bojový sport prošel určitým vývojem, kdy došlo k eliminaci některých dříve používaných technik a mnoho dalších naopak přibylo, ať už z klasického boxu nebo šermu s kordem či fleretem). Když se pak podíváme na tehdejší tištěné manuály, je mnoho technik podobných také techníkám používaným v japonském karate či čínském kungfu (tělo máme všichni více méně stejné).
V Savate se kopy prováděly jedním ze dvou způsobů. Formou "praku" nebo "pružiny". Odtud se pak dvojí způsob kopů dostal i do karate a známe je dnes jako kekomi nebo keage. Mnoho postojů a technik v Savate je pak podobných jako při šermu s kordem. Stejně jako při některých "moderních" technikách a postojích v karate, odlišujících se od původních technik a postojů v okinawském To-de.
V Savate se vytvořily koncem 19. století rovněž pravidla pro sportovní zápas dvou soutěžících, kde se bodovalo, kdo se dotkne soupeře jako první (ostatně jako i v moderním zápasu šermu). V okamžiku, kdy se zápasník dotkl soupeře vykřikl "touche" (tuš) ... podobně jako karatisté při kiai. V tom okamžiku byl zápas zastaven, tak jako v karate při pokynu Yame. S pokynem "salut" se zase pokračovalo v zápase. Všechno prvky, které tak dobře známe v současných zápasech karate. To je však jen vrchol ledovce.
Jak se tedy dostaly techniky Savate do japonského karate ?
Vše začalo v roce 1870 v bitvě u Sedanu (Součást prusko-francouzské války. Proběhla 1. září 1870. Pruská vojska pod vedením Viléma I. Pruského zde porazila vojska Francie v čele s Napoleonem III. Napoleon III. byl v bitvě zajat.). Aby francouzští vůdcové vylepšili tuto německou potupu a inspirovali svůj lid, vytvořili novou metodiku vojenského výcviku a zkombinovali prvky německé gymnastiky a francouzského Savate.
Vytvořili tak zcela nový styl bojového umění. Jedním z prvků byla tzv. metoda čtyřech tváří. Jednalo se o přesně stanovenou sestavu různých pohybů prováděných hromadně ve formaci podobné mřížce (ne nepodobnou hromadným tréninkům karate od poloviny minulého století). Tento nový typ populárního tréninku "bojového umění" se rozšířil mezi další národy a používal se jak v armádě, tak i ve školách ... a náhodou si našel také cestu do Japonska.
Japonsko se v dané době snažilo stát silnou světovou velmocí. Snažilo se přitom využít také veškerých znalostí ze "Západu" z oboru vědy, umění a technologií. Z tohoto důvodu vyslala Francie do Japonska mnoho vojenských misí (1867 - 1919), z důvodu japonského zájmu o kompletní změnu jejich zbrojního průmyslu a organizace armády. Součástí toho byl rovněž trénink Savate. A jedním z těch Japonců, na které udělalo Savata velký dojem byl i syn Gichina Funakoshiho, Yoshitaka !
Vše začalo jednou fotografií, na které jako prvním záznamu v historii karate kope Yoshitaka mawashi geri do pytle. Yoshitaka se narodila na Okinawě a ve svých 17 letech odcestoval spolu se svým otcem do japonského Tokya. Zde se stal brzy nejdůležitější osobou, která zodpovídal za trénink karate v mnoha školních klubech karate. Nabyl tím mnoho zkušeností z tréninku karate na mnoha místech Japonska, na základě kterých provedl některé změny proti karate, které ho učil jeho otec. Citace z písemných dobových záznamů Donna F. Draegera, hlavního světového experta na japonské Budo : "Všeobecně vzato, japonské karate pod vlivem mladého Funakoshiho nakonec spíše jen připomíná bojové umění, protože jak techniky shozů tak techniky se zbraněmi byly z karate vyřazeny. Mnoho nově vyvinutých technik je lehkomyslných a odpovědných za vážná zranění těch, kdo je použijí, pokud se provádějí v podmínkách reálného souboje." ( Obě má kolena by mohly dlouze vyprávět :-D )
Je třeba pochopit, že japonskou národní hrdostí je být na nejvyšší úrovni vlastních schopností a že Yoshitaka Funakoshi byl obrovským fanouškem japonské armády. Takže obrazně řečeno, okopíroval metodiku výcviku spolu s množstvím kopů přímo z francouzského Savate. Protože karate to potřebovalo, aby mohlo přežít. Výsledkem pak bylo významné rozšířenín karate v Japonsku. Všechny knihy byly od této chvíle plné velkolepých fantastických vysokých kopů a kopů ve výskoku, které původní pionýři karate nepoužívali, ani při nich nejsou nikde vyobrazeni. Ve stejném roce kdy umřel Gichin Funakshi se konal první celo japonský turnaj v karate. Stavidla se otevřela. Vznikl nový typ karate. Moderní sportovně zaměřené karate. Sportovní soutěž, která v karate nikdy dříve neexistovala.
Závěrem Jesse děkuje svému příteli Matthiasovi Golinskému, který mu pomohl s hledáním německých a francouzských starých knih, manuálů a dalších zdrojů, které se staly základem jeho videa...."
Toto video vám každopádně doporučuji shlédnout, protože je plné dobových materiálů ! Viz odkaz ze zdrojů - (*5).
Zdroje :
Odkazy z textu
(*1) - https://en.wikipedia.org/wiki/Arakaki_Seish%C5%8D , Araki Seisho Wikipedia
(*2) - https://www.youtube.com/watch?v=oAWtzt_W5cE , Paul McCarthy youtube channel
U.K. Wing Chun Kung Fu Association Facebook page
(*4) - https://www.karatebyjesse.com/karate-savate-kicks/ , Jesse Enkamp web page
(*5) - https://www.youtube.com/watch?v=sQUh5tVWd-E , Jesse Enkamp youtube channel
(*6) - https://en.wikipedia.org/wiki/Savate , Savate wikipedia
Knihy
- Karate Jutsu, Simon Keegan
- The history of karate and the masters who made it, Mark I Cramer
- Bubishi, v překladu R.F.Hrabala a Mgr. Igora Vakoše s komentářem Patricka McCarthyho
- Okinawan kempo Karate jutsu : kumite, Motobu Choki
- Karate my art, Motobu Choki